► Info
Normy
Příčiny vlhkosti zdiva
Mechanické konstrukční vady Zdrojem pro vznik stoupající vlhkosti v budovách je většinou mechanická konstrukční vada nebo nedostatečná horizontální a vertikální izolace. V důsledku vlhkého zdiva vznikají známé škody, jako opadávání vnějších omítek,solné výkvěty a mráz, který v zimě zničí omítky a zdiva, a to zejména v podloží, ale také v budově interiéru ,a to způsobuje odloupání barev a tapet, opadání vnitřní omítky a vysokou vlhkost v místnosti.
Nedostatečná horizontální a vertikální izolace
Po několika desetiletích se izolace, která byla zavedena jako ochrana proti vlhkosti v konstrukci budovy, rozpadá nebo je zničena půdní vlhkostí. Ve starých budovách byla tato izolace dokonce úplně zničena. Nedostatečná izolace umožňuje vodě volně proniknout do budovy a způsobit značné škody. Také zablácené a rozbité okapy, vodovody a kanalizační potrubí můžou způsobit vlhkost zdiva.
Kapilární vzlínavost
Vzhledem k výše zmíněným nedostatkům, pronikne vlhkost do budovy a chemické a fyzikální síly způsobí další její šíření. K nejdůležitějším faktorům k odstranění vlhkosti patří kapilární vzlínavost. Vycházíme z toho, že ve stavebních materiálech používaných v praxi se neobjevují žádné pravidelné válcovité kapiláry, ale že budova je prostoupena nepravidelnými mikropóry o různých velikostech. Hladké kapilární stavební materiály nasávají vodu mnohem pomaleji, než hrubě pórovitý materiál. Kapilární vzlínavost představuje vzestup vody v pórovité látce vlivem kapilárního zdvihu nad úroveň hladiny v případě, že se látka dostane do kontaktu s kapalnou vlhkostí.
Vzlínavost
U kapiláry 0,01 cm, vzniká vzlínavost 14.8 cm. Abychom dosáhli vzlínavosti 14.8 cm, je zapotřebí mít kapiláru o rozměru 0.001 cm. U většiny budov stoupá voda ještě výše. Síla vody, která se pohybuje v mikropórech stavebního materiálu, spočívá na mezimolekulárním vzájemném působení přilnavých a soudržných sil. Zde rovnováha mezi gravitací a povrchovým napětím nabývá účinnosti. Voda má pozitivní povrchové napětí, a proto obvykle stoupá v kapilárách.
Potenciální napětí ve zdech
Voda postupně proniká do zdiva, tím způsobí zvýšení vlhkosti, která
vzájemně podporuje fyzikální, chemické a kinetické síly. Příčinou
pro vzlínající vlhkost je první řádě kapilární působení a také slabé
elektrické pole (zeta potenciál), které vzniká v malých kapilárách.
Dále zde zasahuje další síla, která dostatečné množství vody v
kapilárech dopravuje vzhůru, a tím také nasávání do kapilár zesílí.
V závislosti vzlínavosti a pH obsahu vlhkosti stěny vzniká ve zdech
budovy potenciální napětí vzhledem k podlaží. Tento potenciál napětí
může být až několik stovek milivoltů.
S instalací elektroosmózy využijeme tohoto stávajícího přírodní jevu, který obrátí záporné napětí zdiva, nestoupá již další nově vytvořená vlhkost u uměle vytvořeného pozitivního pólu zdi a stěny za krátký čas vyschnou.
Technické informace II.Zdi a omítka obohacená solí
Po dlouhodobém působení vzrůstající půdní vlhkosti jsou omítky a později také zdi budovy nasyceny půdní solí. Půdní vlhkost stoupá, vypařuje se a začíná tak na povrchu omítky krystalizovat prostupující sůl. Mohou to být nitráty, sulfáty a chloridy, které vytvoří solné výkvěty na zdi. Tyto vedou opět k přitahování vlhkosti tzv."hydroskopická vlhkost".
Funkce
Působíme-li na zeď (+ pól) a např. v půdě (- pól) elektrodou, vznikne tak napětí, které způsobí vysušování.(příklady použití) Při aktivní elektroosmóze je zavedeno minimální stejnosměrné napětí na zeď, přepólováním potenciálu napětí dochází ke změně v hladkých kapilárách ve zdech a vlhkost je odváděna zpět do půdy. Na stejném principu je založen i odvod soli ve zdech.
Historie vývoje:
Fyzikální princip odvlhčení není nový, již v 19. stoletích byly objeveny základy. F.F. Reussem (kolem r.1800). Dalšími badateli byli J. Perrin, H. Helmholz, W. Hittlorf a jiní, kteří se zabývali pouze teoretickými základy. Kolem roku 1850 se k odvodu vlhkosti používal kaolín (bubínkové stroje podle hraběte Schwerina) a také hnědé uhlí, které se začalo stále více používat při vzrůstajícím rozsahu elektrického odvlhčení ,a to také v analytické chemii. První přístroje na vysoušení budov se skládaly z uspořádání různých kovových elektrod ve zdech a v půdě. Prostřednictvím rozdílných kovů byl vytvořen protipotenciál k přirozenému potenciálu ve zdi. Výsledky byly uspokojivé, ale jen na krátký čas, neboť kovové elektrody působením soli nacházející se na zdech byly po určité době zničeny.
S rozvojem elektricky vodivých umělých látek bylo dosaženo
odpovídajících trvalých úspěchů při vysoušení budov. U systému
vysoušení zdí na bázi aktivní elektroosmózy byly nasazeny nové druhy
umělých hmot a bylo tak dosaženo trvalého vysušení budov.
Ukázky našich referencí
kliknutím na foto zobrazíte další reference
Domácí kancelář v Annaburgu
Vysoká škola v Drážďanech
Hotel Schlüterstaße
Zámek in Dráždanech